Chodili k nám

Jan Hartl

Publikováno: 28. 12. 2021 Autor(ka): Martina Říhová

herec

Jan Hartl

Absolvent roku 1967 - herec Jan Hartl se narodil 12. září 1952 v Praze, od nejútlejšího dětství projevoval talent a zápal pro komediantství, tudíž ho rodiče brzy přihlásili na lidovou školu umění. Do dramatického kroužku následně chodil i během studií na gymnáziu. Hrál ve školních představeních, účastnil se recitačních soutěží, a dokonce se díky svému nadání stal i hostujícím hercem v Divadle za branou legendárního režiséra Otomara Krejči.

Po gymnáziu směřovaly Hartlovy kroky pochopitelně na DAMU, kterou

absolvoval v roce 1975. Jakmile opustil brány akademie, začal působit na Smíchově v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (dnešní Švandovo divadlo). Odehrál spoustu rolí v dílech jako Strakonický dudák, Sluha dvou pánů, Měsíc nad řekou a mnoha dalších. Po roce 1989 necelé dvě sezony vystupoval v Divadle na Vinohradech, dalších pět let pak strávil ve znovuobnoveném Divadle za branou II. Od roku 1997 je Jan Hartl členem ansámblu činohry Národního divadla, kde dnes figuruje jako stálý host.
Jeho herectví je nesmírně rozmanité. Vysoká štíhlá postava a ostře řezané rysy ho předurčují k milovnickým rolím, zároveň však disponuje neustále jakoby vyplašeným pohledem, nejistými pohyby, působí trochu jako roztomilý zmatkař.

Ve filmu debutoval němou epizodkou nového zaměstnance autoservisu při přijímacím školení v komedii JÁCHYME, HOĎ HO DO STROJE! (1974). Poprvé se ve větší úloze představil v komedii HOLKY Z PORCELÁNU (1974), kde si
zahrál zakřiknutého instalatéra Tomáše. Často hrál učitele - DÍVKA S MUŠLÍ (1980), MODRÉ Z NEBE (1983), PĚTKA S HVĚZDIČKOU (1985), vědecké pracovníky - MŮJ HŘÍŠNÝ MUŽ (1986), DVOJROLE (1999) a umělecky zaměřené muže - DOBRÉ SVĚTLO (1986), STUPNĚ PORAŽENÝCH (1988).

Oblibu u diváků mu však zajistily komediální i role v komediích TAJEMSTVÍ HRADU V KARPATECH (1981) a ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE (1983). Jeho smysl pro komickou nadsázku dokonale souzněl s poetikou Menzelových komedií, jak o tom svědčí úloha zootechnika z VESNIČKY MÉ, STŘEDISKOVÉ (1985) a slabošského advokáta v přepisu Vančurova románu KONEC STARÝCH ČASŮ (1989).
Ačkoliv od počátku 90. let patří na filmovém plátně mezi vzácné hosty, jeho výkon vzbudil pozornost ať už v tragikomedii ze zákulisí normalizační hudební agentury TA NAŠE PÍSNIČKA ČESKÁ II. (1990) či ve smutné komedii podle Olbrachtových povídek GOLET V ÚDOLÍ (1995). Za herecký výkon v tomto filmu získal nominaci na Českého lva ve vedlejší roli. Známý je rovněž z televizní obrazovky, díky účinkování v mnoha dalších seriálech, inscenacích a pohádkách. Kromě toho je také dobře znám z dabingu a z práce pro rozhlas.

Pan Hartl zavzpomínal: „Naší třídní paní učitelkou byla výborná paní učitelka Saidlová, na matiku Hostková, Horáčková na přírodopis a chemii, učila nás taky paní učitelka Jeníčková. Na pozemky jsme chodili k Nikolajce, bohužel jen na chvíli jsme měli báječného pana učitele Buriánka. Byli to učitelé, kteří nám něco předali, dali nám část ze sebe, část své osobnosti, to má hodnotu pro celý život. Zůstali proto v naší paměti.“

Zdroj: filmovyprehled.cz; radio Bonton; idnes.cz; FDb.cz; nasehvezdy.cz; ČSFD.cz; Jan Hartl